Líbí se mužům dlouhé vlasy?

Čím více slov, tím méně myšlenek.(Staré perské přísloví)Kdo moc kecá, má obvykle dutou hlavu.(Boolex)

Liborku, právě ty zahalené ženy z východu o sebe dbají nejvíc! Pod šátkem jsou vždy pečlivě upravené, barví si vlasy, nosí samé zlato a překrásné luxusní šaty. Neoblékají se takhle na veřejnosti, ale když přijdou domů, musí se jít krásně upravit a očekávat svého manžela velmi upravené. Dbají na sebe mnohem více, než si myslíš. Samozřejmě ne v těch odlehlých a chudých částech zemí. Myslím si že jsou mnohem fintivější než evropanky. Muži to od nich přímo vyžadují. A dále mi ještě uniklo, co jsi chtěl těmi sáhodlouhými bláboly tady vlastně říci... nepochopila jsem, jsem asi moc dutá :o))

Ne, samozřejmě jsem ten výměšek na předchozích stranách nečetl, jen jsem při scannování narazil na jméno Olgy Sommerové a na to, jak se hluboce mýlí. A přitom.. Olga! Nádherné dlouhé vlasy po padesátce... jednou prohlásila, že je v životě neostříhá.. Mohla by být Liborův idol.. a takováto zrádkyně. Oj, to musí bolet.

Napadla vás někdy otázka, jaké se asi honí myšlenky v hlavách různých magnátů, při představě těch desítek milionů ženských hlav, ukrývajících se pod neprůhlednými šátky a závoji v zemích na východ od nás? Ti producenti různých barev a přípravků na vlasy mohou jejich výrobu během velice krátké doby zvýšit desetinásobně, stonásobně... A nejen výrobu, ale zisky, jež by také mohly plynout ze stovek kadeřnických salonů, které by jim tam postavili! A těch oděvů a doplňků...V současnosti probíhá v některých oblastech světa násilná demokratizace, která jim tyto sny v brzké době umožní zrealizovat. Svoboda je však zatím přinášena lidem, pod kterými se nachází ropa, a v nejbližší době se tam budou odehrávat záležitosti, které jsou už v našich krajích úspěšně odzkoušené a máme je za sebou. Svobodná média nejprve začnou tamní ženy přesvědčovat, jak je jejich muži omezují, zotročují a vykořisťují. Nutí je, aby se zahalovaly, a brání jim být na nich nezávislé. Tamní ženy však mohou být stejně svobodné, jako ty na západ od nich. Západní ženy svůj boj za svobodu nazvaly emancipací, a svého úplného vítězství ještě zdaleka nedosáhly. Muži totiž po nich stále chtějí, aby byly "ženské", a aby jim rodily děti. Vařit, prát, uklízet..., to všechno by také měly podle nich dělat. To se ale hošánkové mýlí! Ženy stále více nestíhají, protože toho je na ně moc, a mohou za to muži. Všude to říkají a píší o tom, tak to je pravda! A je jen otázkou času, kdy se západní ženy naučí muže nepotřebovat a žít ale úplně bez nich! A ty "východní" se to od nich, pod heslem: feministky všech zemí spojme se!, taky brzy naučí!Toto je zajímavý způsob, jak snížit počet lidí, a ještě na tom slušně vydělat...

Není tedy pochyb o tom, že další fáze odtržení mužů od žen a likvidace instituce rodiny je nejenom naplánována, ale že se na ní již delší dobu pracuje. Jsou to na jedné straně "svobodná" tisková a elektronická média, která na tom svojí cílenou a pečlivě propracovanou kampaní soustavně pracují, je to ale i onen stát, který už v současné době daňově zvýhodňuje nesezdané páry. Ještě do nedávné doby ukazovala státní televize v pořadu Vypadáš skvěle! nemalé ceny jednotlivých součástí oděvů a služeb, podílejících se na tamních proměnách žen. Dělala to ve stejném duchu, jako výše zmíněné časopisy a dělala to se stejným záměrem!Smyslem všech těchto manipulací je donutit lidi k větším investicím "do sebe", do svých koníčků a zálib. Na druhé straně je jim pakpodsouváno, že jejich partneři, případně děti, jsou jakýsi paraziti, kteří jim uskutečňování jejich tužeb a přání (která jsou v nich inspirováním vytvářena) znemožňují...Možná si kladete otázku, proč je snaha o rozbití rodin a další pokles porodnosti, když si stát stěžuje, že nás je čím dál méně. Takové věci se však často dějí. Ve společnosti dochází k nějakému jevu, který je prezentován jako nežádoucí. Ve skutečnosti k němu dochází záměrně, neboť je různými skrytými nástroji uměle vyvolán. Veřejně se pak tvrdí, jaký je to problém, a co všechno se proti tomu dělá. Všechna tato "opatření" jsou ale většinou (záměrně) neúčinná. Slouží totiž jako pouhá gesta, mající veřejnost přesvědčit, že stát je tu pro ně, a že v jejich zájmu dělá, co jen může. Účinné je ale to, co se "musí" následkem těchto "nežádoucích" jevů udělat.Jeden filozof zhruba před deseti lety prohlásil, že je na světě lidí mnoho, a že je snaha jejich počet razantně snížit. V té době ovšem ani on, ani nikdo jiný netušil, jakým způsobem to mocní tohoto světa provedou. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že rozbití rodin bude prostředkem, vedoucím k tomuto cíli. Vzájemná nepřitažlivost, nebo dokonce i odpudivost obou pohlaví, kdy mají na jedné straně ženy vlasy co nejkratší a odpudivě obarvené, a muži do poloviny zad, bude nepochybně faktorem, který tomuto záměru velice napomůže.V současné době je náš stát ekonomicky značně zadlužen, a tato skutečnost je používána jako další argument, svědčící o nutnosti daňových a sociálních reforem. Toto zadlužení však vzniklo díky jeho řízenému "vytunelování", kdy se na příkaz tehdejších mocných "zhaslo", a právníci byli posláni na dovolenou. Byla to stejná strana, jejíž představitelé veřejně prohlašovali, že peněz musí být vždycky nedostatek. Jedině pak je totiž možné účinně tlačit na jejich zdroj, kterým jsou pracující. A je-li peněz hodně, potom se musí najít způsob, jak to změnit, a takovétunelování je originální český patent. "Aby mohl být někdo bohatý, musí někdo jiný zchudnout" - napsal kdysi v jednom novinovém článku Miloš Zeman. A já k tomu dodávám: Aby mohl být někdo stále bohatý, musí být někdo stále chudý...

Magazínový muž? Hlavně jí nesmí dát klíče od svého bytuPraha (lep) - Ani muž roku 2005 se podle časopisů nehrne do chomoutu, a do dítěte už vůbec ne. Život je přece plný krásných dívek, s nimiž se dá užít báječný sex, aniž si musí hned položit na umyvadlo svůj zubní kartáček. Lesklé časopisy pro muže poradí, jak na to. Těm, kteří se cítí osaměle a ve chvilkové depresi se rozhodli pořídit si do bytu ženu a dát jí své klíče, časopis Esquire říká, aby si tak neuvážený krok ještě rozmysleli. Proti je totiž nejméně deset dost dobrých důvodů. Třeba ten, že muž pak bude muset vést únavné hovory o ničem, místo aby se vypravil do baru rozebírat skutečně důležité problémy s přáteli. Nehledě na to, že když se rozhodne přivést si na noc dvě přítelkyně, tak by spolumajitelce klíčů od bytu dost špatně vysvětloval, proč si má ustlat "ve špajzu". Pravda, jsou i jakési důvody, proč je dobré mít stálý vztah - třeba ten, že špinavé prádlo se samo vytratí z podlahy a druhý den se objeví vonící a složené ve skříni. "Zůstáváme nestranní. Pokud si chcete zničit život, je to vaše věc," hlásá Esquire. A pro jistotu v příštím čísle najdou pánové rady, jak dostat nepohodlnou přítelkyni z bytu. Moderní muž se nežení a nepořizuje si rodinu. Byla by to hloupost už proto, že by mu pak chyběly peníze na tu úžasnou elektrickou kytaru za 119 tisíc (časopis Redhot), projektor domácího kina za 67 100 korun (Redhot) či na nejnovějšího "bavoráka" trojkové řady za necelých 800 tisíc (Maxim). A taky by byl asi problém vysvětlit ženě, proč chce jet bivakovat zrovna do Laponska.

Žena podle časopisu? Kariéra, luxus a rozhodně se nevázatPraha (lep) - Životní styl se rychle mění a tradiční hodnoty se vytrácejí. Jaké jsou ženy podle moderních dámských časopisů?Rozhodně to nejsou manželky ani matky, musí si přece užívat. K tomu potřebují novou "trendy" kabelku s potiskem usmívajících se třešní či květin za 23 580 korun (časopis ELLE), hodinky ve tvaru koňského udidla za 19 750 (Harpe? s Bazaar) či alespoň bílé kecky s vytištěným monogramem slavného návrháře, které přijdou "jen" na necelých patnáct tisíc (ELLE). Večery tráví tato žena nikoli vařením, ale návštěvou sushi baru, na jarní dovolenou jede do Polynésie, na nákupy do Paříže. A pokud se nevěnuje cvičení tai-či, měla by s tím začít, zrovna je to totiž módní a skvěle to pomáhá od stresu. A toho má hodně, protože má náročné zaměstnání, pracuje mnoho hodin a pečlivě si buduje svoji kariéru.A tradiční rodina? To už je obnošená vesta. Manželství odzvonilo a moderní žena to ví. Dělá si co chce, a stejně tolerantní je ke svému muži, neterorizuje ho otázkami, kam jde či s kým. Občas se tito partneři sejdou v jednom bytě, políbí se a řeknou si, že dcera už má hotové úkoly. A když už svatba, tak je výtečný model žít dál každý ve svém bytě a chodit se navštěvovat. Jen to holt nese vyšší náklady na dvě vaničky, dvě postýlky a dva přebalovací stoly pro dceru. A pokud žena najde v autě cizí dámské kalhotky, pomstí se svému muži elegantně: vymění ho. Vezme ho na večeři a mezi předkrmem a hlavním chodem mu oznámí, že život s ním byl omyl a že odchází za jiným.

Čím více lidí žije ve společné domácnosti a spravedlivě se dělí o její chod a povinnosti, tím jsou finanční náklady nižší, přičemž jednotlivým členům zbývá daleko více volného času. To není nic nového, a právě toto byl důvod, proč byly ženy, pod rouškou emancipace, nahnány do pracovního procesu. Stát se ale s tímto stavem nespokojuje. Stále totiž zjišťuje, že život manželů ve společné domácnosti přináší rodině určité výhody, na kterých ekonomicky prodělává. Společně užívají jeden byt, mají společný nábytek, auto, pračku, ledničku, televizi... Je toho hodně, a nemuselo by to tak být! Kdyby žil otec a matka každý ve svém vlastním bytě, kdyby se navštěvovali, půjčovali si děti... To by pak byly jejich životní náklady daleko větší a stát by z toho zase více vytřískal!!! Těchto změn způsobu života se samozřejmě nedosáhne pomocí nějakého násilného donucování, nebo zákonných ustanovení. Použije se k tomu pečlivě propracované a soustavné působení pomocímanipulování veřejnosti skrze všechna média. Takto se totiž ovlivňuje veřejnost už od dob, co média, zejména ta elektronická, existují.Myslíte si, že je to nesmyslná utopie? Pojďme tedy opět nahlédnout do mnou zmíněného tématu o české rodině v MF DNES, ve dni 21.3. Na spodní straně A/4 jsou dva články, které popisují působení a ovlivňování ženských a mužských čtenářů některých časopisů. Jsou tak zajímavé, že jsem se je rozhodl přepsat v jejich plném znění.

Protože všechny dosavadní příjmy státu stále stačit nebudou, nacházejí si ekonomičtí stratégové další způsoby, jak občanům udělat jejich život nákladnější. Mezi nežádoucí obohacování občanů, ze kterého státu neplynou žádné příjmy z daní, patří práce pro sebe, nebo pro rodinu, která je vykonaná vlastními silami a prostředky. Uklidit si dům, uvařit, či vyprat, vám těžko může někdo zakázat. Může ale zajistit, abyste na to měli minimum času, nebo vám nějakou činnost zakázat z jiného důvodu - třeba kvůli přílišné hlučnosti. Čecháček je známý tím, že si dokáže se vším poradit, a pokud pracuje pro sebe, tak je velice šikovný a vytrvalý. To se ale "státu" nelíbí, protože z jeho práce (krom nakoupeného nářadí) vůbec nic nemá. A protože čecháček pro sebe nejvíce pracuje o víkendech a svátcích, tak se zrodil nápad mu to zakázat. Na to ale přišli na západ od nás, a naši pasáčci to začínají okukovat. Každá práce by však nemohla být zakázána - pouze ta hlučná. Jako třeba řezání dříví, sekání trávníku, práce s vrtačkou, sbíječkou, atd. Lidé potřebují klid, aby mohli odpočívat, no ne?! Nařezané dříví si můžete koupit, na posekání trávníku, nebo jiné hlučné práce v pracovní době objednat řemeslníka. Zvýší se tím nejen zaměstnanost, ale i příjmy do státní kasy!Tím to ale nekončí. Daleko závažnější je plán úplného oddělení rodin.

Dnes je tedy nezbytnou nutností a samozřejmostí, že je téměř každá žena pracující spoluživitelkou rodiny. Za své výdělky si nechává pravidelně odstraňovat, barvit a jinak chemicky ošetřovat svůj sexuální znak, kterým jsou dlouhé vlasy. Pokud je to opravdová žena, která jde s dobou, tak si za své peníze nakupuje "nezbytnou" kosmetiku, luxusní oblečení a doplňky, a do budoucna plánuje nějakou tu plastickou operaci, která zajistí její trvalou krásu. Děti kouří, fetují, pijí alkohol, hrají na automatech a občas někoho zbijí, nebo zavraždí. Co mají dělat - rodiče na ně nemají čas, protože musejí vydělávat peníze, přičemž jsou často i zadlužení, a tak se zabavují, jak jen to jde. Pochopitelně, že stát za výchovu dětí činí odpovědné rodiče...Státu však dosavadní příjmy stále nestačí, a tak kouká, kde by ušetřil a jak by to zdůvodnil. A našel. Pracujících ubývá, důchodců přibývá. Nebudou na ně prachy, tak se budeme muset povinně připojistit! A nemysleme si, že budeme vyžírat stát už od 60-ti let! Do důchodu půjdeme pěkně v 65-ti, a jestli se nás tohoto věku dožije hodně, tak nám to stát protáhne na 70. A jestli jste na tom špatně, tak máte své rodiny, které mají morální povinnost se o vás postarat - vždyť jste je přece vychovali!!!Penzijních pojišťoven začne růst, jako hub po dešti a začnou praskat ve švech. Budou plné zaměstnanců, kteří se budou mít z povinně placeného pojištění docela dobře. A budou mít určitě více, nežli minimální mzdu, protože to budou odpovědní manageři...Prodlužování věku odchodu do důchodu bylo v plánu i za totality. Komunisty totiž velice trápilo, že pracující důchodci ekonomicky podporují své potomky, kteří pak nejsou dostatečně produktivní. Dnes se tomu říká, že "ztrácejí motivaci pracovat". Byla to jistá politická strana, jejíž nejvyšší představitelé v 90. letech prohlašovali, že každý musí mít 2 - 3 vedlejší zaměstnání, musí pracovat o sobotách anedělích... Je to tedy tzv. přerozdělování, které je nejen u nás hlavní příčinou důchodové reformy, při které se stát snaží zbavit zodpovědnosti za sociální jistoty, které na sebe za nucené zaměstnání žen, v rámci jejich emancipace, převzal. Pochopitelně, že se svých daňových příjmů, které získává z pracujících, do vizáže a jiných potřeb investujících žen, nevzdá. Zdůvodňování argumentem, že pracujících ubývá, neobstojí. Tento úbytek lze vyrovnat imigranty, což stát moc dobře ví, a má to také naplánováno...K důchodové reformě dochází v celém západním světě. Protože byla u nás do současné doby zaznamenána nižší porodnost, tak se tohoto (zřejmě dočasného) jevu šikovně využívá.Jenže státu to bude stále málo...

Toto násilné vytržení žen a matek od rodin a jejich nucené zařazení do pracovního procesu v zájmu státu však mělo i jiné důsledky. Člověk patří do říše savců, kteří jsou charakterističtí tím, že jejich mláďata jsou kojena mateřským mlékem. I ženy své děti (pokud jsou dobře živené a zdravé) kojí. A protože kojící žena nemůže chodit do práce, muselo se vymyslet něco, co by je od této mateřské povinnosti osvobodilo. A tak se zrodila umělá kojenecká výživa, která umožnila předat děti už v nejranějším věku do péče sester v kojeneckých ústavech, nebo jiných osob, aby jejich matky mohly pracovat pro stát. Pochopitelně se tato umělá kojenecká strava ve všech - tehdy výhradně státních - médiích neustále propagovala jako moderní, prospěšná a kvalitnější, nežli ta mateřská. Byl to další krůček k úplnému "osvobození" žen od svých povinností. Ale i na to si musely vydělat...Zdravotní následky této násilné státní zvůle nese mnoho lidí dodnes. Mateřské mléko je totiž nenahraditelnou potravou každého mláděte - tedy i lidského. Jeho složení je "ušité přesně na míru" každému druhu savce. Obsahuje nejen látky, které jsou jednoduše stravitelné a nevyvolávající žádné nežádoucí vedlejší účinky. Jsou v něm i buňky imunitního systému, které dotyčné mládě chrání před chorobami a"školí" jeho imunitní systém. Je známo, že když kojící matka onemocní nějakou infekční chorobou, předává mateřským mlékem svému dítěti imunitní složky, které jej před stejnou chorobou chrání natolik, že většinou vůbec neonemocní...Dnes se přišlo na to, že příčina různého trvalého poškození imunitního systému a některých alergií mnohých lidí pocházejí právě z této doby. Jsou důsledkem jednoho zločinného experimentu, kterého se na vlastním obyvatelstvu dopustil "jeho" stát. V zájmu ekonomické prosperity musely ustoupit i ty nejzákladnější a nejnutnější potřeby dětí!

Dřívější rodiny byly početné - partneři si pořizovali mnoho dětí, protože je měli zabezpečit ve stáří. Každý dal trošku, což starým anemohoucím rodičům postačovalo k životu. Navíc často bydleli ve společné domácnosti, nebo v nejbližším sousedství, což umožňovalo bezproblémovou péči, neboť ženy byly doma. Když je pak stát nahnal do pracovního procesu, tak za to všem garantoval sociální jistoty, které spočívali v:-důchodovém zabezpečení v podobě peněžitých výplat důchodů-případném zajištění sociálních služeb-umístěním v domovech důchodců, které se pro tyto účely začaly stavět-umístění dětí pracujících matek v kojeneckých ústavech, jeslích a mateřských školkách, které se pro tyto účely také stavěliV některých částech tehdejšího Sovětského svazu došli ještě dál. Aby mohli rodiče bez problému budovat socialismus, tak jejich děti pobývaly během týdne v dětských domovech, kde si je rodiče na víkend vyzvedávali...

Každý jedinec je státem vnímán jako základní jednotka, produkující zisk, přičemž málokoho zajímá kvalita jeho života a potřeby. Naopak je snaha, aby byl každý stále nespokojený a jeho náklady na životní potřeby co nejvyšší. Jedině v takovém případě se může každý maximálně ekonomicky zhodnotit a nepřímo donutit k tomu, aby co nejdéle a neustále pracoval. Musí se ale zajistit jistý "sociální smír".Této skutečnosti si byl dobře vědom i komunistický diktátor Ceausescu, který svojí politikou přivedl Rumunsko do ekonomické krize. Když se mu nedařilo splácet státní dluhy, tak se rozhodl násilně vysídlovat tamní venkov tím, že nahnal jeho obyvatelstvo, které do té doby žilo tradičním způsobem, do panelákových sídlišť a srovnal vesnice buldozery se zemí. On z nich totiž do té doby nic neměl. Každá rodina měla své hospodářství a pozemky, na kterých produkovala své základní životní potřeby, příležitostně si něčím přivydělali a "stát" téměř na nic nepotřebovali. Jenže on potřeboval je, a v nájemních bytech byly jeho, protože si museli vydělat nejen na veškeré živobytí, ale i na nájem. Byl to pak zase stát, který rozhodl o tom, jaká bude životní úroveň jeho obyvatel, které měl takto v hrsti. Muži a ženy mohli mít třeba 12-tihodinovou pracovní dobu, přičemž si svojí prací stěží vydělali na nejnutnější životní potřeby. Byl to stát, který z výsledku jejich práce nejvíce těžil.On je to ale většinou všude stát, kterému připadne formou různých daní největší zisk z práce občanů. Za to ale nabídl určité sociální jistoty, které mají být jakousi kompenzací za to, že svojí politikou rozložil tradiční uspořádání rodin...

V minulém století byl tedy v zájmu ekonomiky ženám ukraden jeden sexuální znak, kterým jsou dlouhé vlasy. Ve stejném zájmu jim pak bylo znemožněno naplno se věnovat svým rodinám. To nebyl totalitní patriarchální řád rodiny, jak jej ve svém příspěvku v MF-DNES hanlivě nazývá režisérka Olga Sommerová. To byl po staletí fungující model, který byl kvůli ekonomickým zájmům státu násilným způsobem rozbit! Podle tohoto pohledu by se dal nazvat totalitním každý vztah mezi nadřízeným a podřízeným, vztah mezi rodičem a dítětem, učitelem a žákem, státem a občanem... Rozdělené role, ve kterých má každý své povinnosti a odpovědnost za něco jiného, nelze nazvat totalitním vztahem. Paní Sommerová se totiž mýlí v tvrzení, že práce u plotny a servis pro členy rodiny jsou pro ženu neplacenou profesí. Na konci 80. let minulého století bylo v tehdejší Německé spolkové republice oficiálně propočteno, že "žena v domácnosti" přispívá svojí prací stejným způsobem, jako by vydělávala 20 marek na hodinu - pochopitelně "čistého". Během své osmi hodinové pracovní doby v domácnosti dokáže totiž: -připravit pro celou rodinu daleko kvalitnější potravu, nežli jim je dopřávána ve veřejném stravování, což se zákonitě projeví nejen na lepším zdravotním stavu celé rodiny, ale i na finančních úsporách, neboť je to levnější -nakoupit a zařídit většinu záležitostí, které všichni členové rodiny potřebují-vyprat, vyžehlit, umýt nádobí a provést každodenní nutný úklidPo takto zhodnocené a využité pracovní době v domácnosti se pak spolu s manželem může plně věnovat výchově svých dětí, což by se nepochybně projevilo nejenom snížením jejich trestné činnosti... A nejsem si také jist tvrzením, že by po takovémto způsobu života ženy netoužily, jak se Olga Sommerová domnívá. Osobně znám mnoho takových - svoji ženu nevyjímaje - které by takový způsob života bezváhání zvolily. Společnost jim to ale ekonomicky neumožňuje. Pravdu tedy má poslanec Josef Janeček, který ve svém příspěvku říká, že:"Je to dáno špatnou hodnotovou orientací společnosti. Nechápeme, že mateřství je to nejvznešenější povolání, které nás může zachránit před vymřením. Dáváme mu mizivou ekonomickou i společenskou prestiž, což je velká chyba." K tomu snad jen dodám, že pro naši společnost jsou peníze (růst domácího produktu) až na prvním místě, kterému musejí potřeby lidí ustoupit. Za minulé totality tomu také nebylo jinak...Jako z jiného světa mi pak připadá názor psychiatra Miroslava Plzáka, který se domnívá, že je krize dnešních rodin zapříčiněna "přebytkem volného času, v němž manželé spolu musí komunikovat. Ale oni to ve většině případů neumějí, protože se párovému dialogu nikdy neučili."Dnešní doba, ve které mnoho lidí podniká, čím dál více jich dojíždí za prací, musejí pracovat oba manželé, přičemž musejí mít i několik zaměstnání, aby se uživili, nabízí tedy lidem stále více volného času...Emancipace ženy od ničeho a nikoho neosvobodila - pouze z nich navíc udělala spoluživitelky rodin, čímž jsou ještě více zotročeny. Otrokářem je ale v tomto případě stát!

Vedle mediální kampaně za odstraňování dlouhých vlasů žen, byla spuštěna kampaň další - začal boj za ženská práva a nezávislost na mužích, který byl označen termínem EMANCIPACE. Ze všech sdělovacích prostředků se na ženy začaly hrnout informace o tom, jak jsou nesvobodné a muži vykořisťované, byly poučovány o svých právech na sebeurčení a nezávislost na mužích. A protože bez peněz svobodaneexistuje, tak byly takticky nahnány do pracovního procesu, který jim měl onu nezávislost financovat, a který byl vlastně tím hlavním smyslem, schovaným za onou emancipací. Do té doby totiž fungoval tradiční model rodiny, kterou dokázal ekonomicky zajišťovat pouze muž, přičemž žena měla jedinou profesi, při které vařila, pečovala o děti a zajišťovala chod domácnosti. Příjmy mužů do této doby byly natolik dostatečné, že umožňovaly i pořizování vlastních domků, ve kterých rodiny žily... Taková rodina byla velice stabilní a ekonomicky nezávislá na okolí (státu). Stát však z nich nemohl dostatečně ekonomicky těžit, proto se emancipace použila jako nenápadný prostředek, pomocí kterého byly ženy zapojeny do pracovního procesu.Když se emancipace podařila prosadit a ženy se staly na mužích "nezávislé", tak jim přibyla povinnost další - podílet se na ekonomickém zajištění rodiny. Stát od té doby svojí daňovou politikou rozhoduje o tom, kolik peněz z jejich práce připadne jim, potažmo rodinám, a kolik státu. Dnes už chodí většina žen do práce, protože by z jednoho platu domácnost neutáhli. Po době strávené na pracovištích, obstarávají nákupy, vaří jídla ze zakoupených polotovarů, protože na vaření ze základních komponent nemají čas (což je ale nákladnější), pořizují si myčky nádobí a další množství strojků a přístrojů, které mají čím dál kratší životnost, a které jim mají práci v domácnosti usnadnit. Ale i na ty si musejí vydělat... Celé rodiny se stravují v jídelnách, nebo restauracích - což je opět nákladnější, ženy perou, starají se o domácnost, o manžela a děti... a navštěvují kadeřnictví, kde si nechávají pravidelně odstraňovat a nepřirozeně barvit svůj sexuální znak, nakupují nezbytnou kosmetiku..., prostě utrácejí za ty všechny nutnosti, které jim nejen reklamy nabízejí. Ony si ale na to vydělají, a také za to stojí že? Z každého jejich výdělku či platby však ukápne něco státu.

O tom, že ve 20. letech minulého století vyhlásili byznysmeni válku proti dlouhým vlasům žen, jsem se již několikrát zmínil. Využili přitom jednu z hlavních ženských vlastností, kterou je touha po "kráse". Uvozovky proto, protože ženy většinou považují za krásné pouze to, co hlásají média. Oni ale nesáhli na obyčejnou věc. Oni se totiž rozhodli odstraňovat a vydělávat na jednom z důležitých sexuálních znaků, což narazilo na nesouhlas a odpor velké části mužské populace. Tato skutečnost byla příčinou nemála tragédií v partnerských vztazích, a ženy byly ty, které na to nejvíce doplácely. Tomuto násilnému požadavku mohly tedy nejprve vyhovět pouze svobodné dívky a slečny, které na rozdíl od vdaných žen, jež byly většinou v domácnosti, nebyly na nikom ekonomicky a citově závislé. Aby v tomto byznysu mohli pasáci dál a bez problémů pokračovat, museli nalézt nějaké vhodné řešení, které posléze objevili. Přišli na další lidskou vlastnost, které náramně využili - touze po svobodě. Také k tomu byla po 2. světové válce ideální příležitost, neboť v té době panovalo tzv. budovatelské nadšení, a to nejen v naší zemi...

Když se chce, tak to jde - konstatoval jsem s potěšením, když jsem 21.3. zalistoval v deníku MF-DNES. Konečně se totiž rozhodli věnovat problému rozpadu rodin pozornost, jakou si zaslouží. I když jsem v něm z pochopitelných důvodů nenašel příčinu, týkající se fyzické nepřitažlivosti žen, zapříčiněné odpuzujícími vlasovými kreacemi, musím uznat, že tento problém byl rozebrán vcelku podrobně, a to i s protichůdnými pohledy různých známých osobností, což je pochopitelně v pořádku."Rodina nezanikne, jen bude jiná", hlásá titulek na straně A/4.Sociolog Ivan Šotkovský, který vyučuje na ostravské univerzitě, v tomto článku uvádí: "Rodiny dnes neplní žádnou ze svých tří základních funkcí, tedy reprodukční, výchovnou a sociální. Rodí se méně lidí, než umírá, vzrůstá kriminalita i brutalita dětí, rodiny se už nestarají o své prarodiče a příbuzné, dávají přednost kamarádům. Důkazem, že trend zániku rodin JE JIŽ NASTARTOVÁN, jsou i domácnosti jednotlivců. V šedesátých letech minulého století tvořili jen 16% ze všech domácností v zemi. V roce 1991 to bylo už 27% a dnes už tvoří třetinu. Potíž je tedy v tom, že jeden model rodiny JSME zničili, PŘEŽIL SE, ale žádný jiný, který by ho nahradil, ještě nemáme."Psycholog Josef Zeman z brněnského Centra pro rodinu však míní, že žádná krize rodiny není. Jen JSME SE prý změnili, a neznamená to, že k horšímu. "Rodina už není důležitá proto, že by bez ní člověk nepřežil, jak tomu bylo před sto lety. Teď spolu zakládají rodinu lidé nikoliv z ekonomických důvodů, ale proto, že se mají rádi. Stavíme víc na citech, což taky znamená, že takové svazky jsou labilnější. Proto tolik rozvodů - uvádí Zeman.Podle olomouckého psychologa Lubomíra Smékala, který pracuje v poradně pro rodiny, má toto vše na svědomí i DOBA NEDÁVNO MINULÁ, ve které za nás nesla odpovědnost strana, přičemž nést odpovědnost vlastní nemělo moc cenu a my jsme se to moc nenaučili.Toto jsou tedy vyjádření odborníků. Společné však mají opět to, že jaksi chodí kolem horké kaše, přičemž nejsou ochotni, či schopni uvést a popsat, co se skrývá za termínem "trend", a co je jeho pravou příčinou. Charakteristická slova, která mnozí s oblibou používají, když"odhalují" toho pravého viníka negativních jevů, jsem záměrně zvýraznil.

Hehehe, tohle je vyborny :)

Libore, tak tohle bych fakt nesplodila, nemám na to čas. Jinak, nepředstavuj si mě pořád jako nějakou šílenkyni, co sedí u complu a mastí kecy proti tobě. Nepíšu tady pod jinýma přezdívkama, nemám to zapotřebí, ale věř si čemu chceš.

Tak Libor je totální blázen, ne? :))))Já mám dlouhé vlasy skoro do pasu a dneska se jdu nechat ostříhat na mikádo. Už jsem ho jednou měla a skoro každý mi říkal,že mi to moc sluší.